Kočičinec

Mourek – kocour, který k nám přišel jako potulné odrostlejší kotě v roce 2000. Příliš nevyrostl a tak si ho každý plete s kotětem. I když je z kocourů služebně nejstarší, je hodně bojácný a neprůbojný. Ostatním kočkám se straní.

Ferda – kocour, kterého jsme si jako kotě vzali ze stejného zverimexu jako Cilku a to na podzim roku 2004. Ferda je nesmírně inteligentní zvíře, ale bohužel je velice náchylný na různé nemoci a je velmi plachý.

Hitler – kocour, který k nám přišel v září 2005. Jako opuštěné asi dvouměsíční kotě se potuloval kolem našeho domu tak dlouho až jsme si ho nechali. Musel si už prožít své, protože měl zlomený ocas. Původně jsme mu chtěli říkat Mikeš nebo Macek, ale kvůli zbarvení mu zůstalo jméno Hitler, jak jej nazvala jedna sousedka. Je to takový kliďas, co má rád plnou misku a teplé místečko u krbu.

Strašlí – na jaře roku 2005 jsme si objednávali černé kotě – kocoura. Nakonec jsme kotě dostali, ale pestrobarevnou kočku. Není čistokrevná, ale chlupy má dlouhé jak kdyby byla. Srst ji hraje všemi barvami: černou, šedivou, hnědou a zrzavou. Moc inteligence nepobrala, ale mámo jí rádi. Původně se jmenovala Lucka, ale ze slova strašidýlko, které v kotěcím věku připomínala, nakonec vzniklo jméno Strašlí

Mikeš - je to náš druhý nejnovější přírůstek pořízený ve zverimexu v srpnu 2006, kde byl jako nechtěné kotě s břišní kýlou. Je to takový šílenec, co kouše všechno a všechny, ale také se umí krásně mazlit. Na sametově černém kožíšku mu svítí dva bílé flíčky pod krkem a na bříšku.

Kuba – momentálně náš nejmladší, britský modrý kocourek narozený v červenci 2008. Společenský, inteligentní a mazlivý tvor. Akorát trochu vybíravý, co se týče papáníčka. Jedl by jen ryby nebo piškoty v mlíčku. Mizera jeden :-)

Cilka – tuto dlouhosrstou kočku jsme si v roce 1993 kupovali ve zverimexu už jako dospělou a jako březí, což potvtdil i veterinář, ale nakonec se ukázalo, že bříško je vypapané a kočka kastrovaná. Vychovala ale řadu nevlastních koťat. Byla nesmírně inteligentní, přítulná a mlsná. Přirostla nám k srdci ze všech koček asi nejvíce a byla pro nás jako člen rodiny. Zemřela 23. února 2007 po dlouhé a těžké nemoci.

Mikeš – tohoto černého kocoura jsme si přinesli od příbuzných jako koťátko někdy v roce 1991. Byl pořádné nedochůdče, ale nakonec se dožil krásných 13 let. V mládí byl bojácný, ale ke stáru se z něj stal pořádný morous se značným respektem u kočičí omladiny. Kvůli častým nemocem a poraněním jsme mu říkali, že je jako vietnamský veterán. Užil si své, ale na topení nebo v posteli u syna byl šťastný.

Nácíček - tohoto kocourka jsme si vzali v roce 2001 jako malé koťátko. Byl to nezbeda a rošťák každým coulem, co měl rád hodně pozornosti. K ostatním kočkám s výjimkou Mourka byl přátelský, staral se o nově příchozí koťata. Byl to miláček celé rodiny. Bohužel měl nemocné ledviny. Dva roky měl tu nejlepší možnou péči, aby mohl vést plnohodnotný kočičí život. Bohužel v dubnu 2008 přišlo nevyhnutelné a ledviny mu selhaly definitivně.